I. Společenské trendy

časové vymezení: 11. - 14. (15 – Vých. Evropa) století: vrcholný stř.

zlepšení zemědělských technik - trojpolní hospodářství, lepší zápřah, více železa: vyšší výnosy 

politická stabilizace - konec velkých útoků na Evropu (Vikingové, Arabové, Maďaři) 

demografický růst – rozvoj zemědělství - růst měst, obchodu, růst počtu obyv:

kultura: rozvoj univerzálních slohů: 1000 – románský sloh, 1130 – gotika vyjádření ducha středověku)

společenské změny: emancipace soc. skupin: šlechta, církev, města: stavy: partneři, nikoli služebníci. Garantovaná kolektivní práva, spolupráce a kontrola panovníka. proměna státnosti: nikoli majetek panovníka, ale emancipace myšlenky státu (pojem “země, koruna”)

zlepšení situace rolníků: nikoli na úroveň stavů, lepší práva v půdě stavovské instituce: zemské sněmy, Generální stavy, cortesy, parlament, veče: různé v různých zemích.

společenská diferenciace: učení o trojím lidu: ty vládni, ty se modli, ty pracuj

II. Šlechta

Lenní vztahy a vznik šlechty

rozvoj lenních vztahů

-          potřeba těžkooděných jezdců (nutnost jejich zabezpečení/ nedostatek hotovosti) – platba půdou (půda za služby)

-           léno/feudum/beneficium – spojeno s vojenskými povinnostmi: původně pouze doživotní (v 8 – 9. st.)

-          lenník (feudál/vazal): držitel léna, disponuje půdou, podle velikosti léna počet vojáků

-          senior: vlastník léna: disponuje službami lenníka, postupně je jeho vztah k půdě oslabován

komplikovanost lenních vztahů:

panovník rozděluje půdu vazalům (různě velká léna), vazalové vytváří vlastní vazalskou síť, někteří šlechtici drží léna různých seniorů – častý střet zájmů (anglický král leníkem krále francouzského)

důsledek rozvoje lenních vztahů:oslabení vztahu panovníka k půdě – úpadek centrální autority – oslabení role státu – rozpad veškeré autority – moc až na úroveň hradních pánů (“čas hradů”) - “feudální anarchie (dezintegrace: 10. - 12. st.)”

vznik šlechty: lenníci si přisvojují dědičnou držbu léna – faktické vlastnictví půdy (nezávislé na službě)+ kolektivní zájmy šlechty (lenníci vystupují jako politicky jednotná skupina – chtějí podíl na moci % přijímají určitou zodpovědnost (1124 – St. Denis, 1126 – b. u Chlumce)

dědičná privilegia šlechty: majetková, politická, soudní: vymykají se z masy ostatních poddaných a stávají se partnery panovníka, někde dokonce hlavní silou (Polsko)

Diferenciace šlechty

velcí lenníci (nejbližší přátelé krále): baroni, hrabata (už nikoli úředníci ale vlastníci), knížata, vévodové: velké majetky, velké politické ambice, mají sami mnoho vazalů

malí lenníci: rytíři: mají pouze tolik majetku, kolik stačí na vydržování vlastní zbroje a koně a služebného zbrojnoše, zpravidla nemají vlastní vazaly

Rytířská kultura                                                                                                 

nový ideál bojovníka – snaha církve po kultivaci aristokratických násilníků (endemické války ohrožující společnost)

·         důraz na věrnost (základní předpoklad fungování lenních vztahů)

·         čest: respekt k protivníkovi, stavovská sounáležitost

·         ochrana a šíření víry (církve) – snaha “kanalizovat” permanentní násilnosti mimo rámec křesťanství

·         dvorné chování: etiketa, úcta k ženám ( - rozvoj mariánského kultu)

·         hájení práva (ochrana slabých, vdov, sirotků

·         nechtěnné důsledky: rozvoj “dvorské lásky”: koncept nemanželské/neerotické/platonické lásky – milostná poezie (trubadůři, truvéři, minesengři): projevem rytířské kultury: turnaje (zpočátku reálné simulace bitev, hromadné skrumáže, později individuální, formalizované souboje

výchova rytíře: páže: osvojení dvorného chování a výcvik v zacházení se zbraní (meč, kopí), později pasování: vstup do rytířského stavu (teoreticky otevřený, prakticky pro syny šlechty)

význam rytířů: jádro středověkých vojsk, skvěle vybavení a individuálně vycviení % špatná disciplína, neochota se podřizovat, střetnutí rytířských vojsk stereotypní: rozhoduje první nápor, poté individuální souboje

vybavení rytířů: rozvíjí se ochranná zbroj – prakticky nezranitelní (→ okázalá statečnost), rytířské zbraně – meč (čestná zbraň): odmítání palných zbraní (luk, kuše): ty jsou později důvodem jejich zániku (hákovnice, muškety, děla)

III. Církev a křesťanství

Proměny organizační struktury

základní organizace: klerici (svěcení, boží požehnání, mohou udělovat svátosti, dědici apoštolů a jejich učedníků), laici: ostatní věřící (včetně aristokracie, králů)

1 – 4. st. – sbory: místní společenství, demokraticky spravováno: v čele „starší“ (presbyteři)

od. 4. st.: růst počtu věřících (křesť. není riziko), nutnost lepší administrace ® diecéze (biskupství): růst úlohy kleriků: biskupové – kněží – jáhnové: ® princip hierarchie a podřízenosti (laici ztrácí vliv v církvi)

raný středověk: podřízení církve světské moci (biskupové podřízeni králům, papež císaři), emancipace: 10, 11. st.

5 patriarchů: Řím, Konstantinopol, Jeruzalém, Antiochie, Alexandrie: nejvýznamnější Ř a K.

Římský biskup: papež (nástupce sv. Petra) ® nárokuje nejvyšší moc v církvi, zprvu pouze duchovní (morální nikoli mocenská autorita)

Růst významu papeže: jediná reálná (i když slabá) autorita v Itálii ® poskytuje ochranu Římu a jeho občanům

Řehoř I. veliký (590 – 604): snaha přizpůsobit křesťanství barbarům (zjednodušení)

8. st.: vystřídání protekce (byzantský císař rezignuje na Itálii ® protektorem franský král: Papežský stát (Pipinova donace)

11. st.: emancipace papežské moci proti císaři (spor o investituru: rovnocenné postavení (imperium a sacerdotium: dva pilíře (západního) křesťanství: 1122 – konkordát wormský

klérus: - dělení z hlediska postavení - vyšší/preláti (papež, arcibiskupové, biskupové, opati)

     - nižší: kněží (farnosti)

            - dělení z hlediska funkce: -   světský (administrace (farnosti – děkanství – vikariáty – biskupství –   arcibiskupství)

  -   řádový (církevní řády, postupně vyjmuté z pravomocí biskupů, podřízené papeži, speciální fce: duchovní, kulturní, sociální. …  (benediktíni, františkáni, cistarciáci, rytířské řády,....)       

Šíření křesťanství

313 – Milánský edikt: rozšíření v Římské říši (4. – 5. st., šíření ariánství u Germánů)

496 – křest Franků: prosazení katolicismu v Galii (7. st. Vizigóti, brit. ostrovy)

8 – 10 st.: nájezdy nevěřících: Arabové, Maďaři, Vikingové: konverze ke křesť.

10-11 st.: konverze Slovanů (Češi, Poláci, Rusové)

Hereze - Kacířství

325 – Níkajský koncil: definice víry a dogmatu (závazná liturgie, teologie, interpretace bible), vše co se odlišuje: hereze (mezi prvními ariánství, nestoriánství)

Hereze (kacířství, bludařství) - náboženské směry odchylující se od oficiální církevní doktríny (dogmat), od církevního učení a kultu. Mělo v různých dobách rozličný obsah i formu, ale vždy předpokládalo tvrdošíjnost nositele, který se nechce podřídit církevní věrouce, za což následoval přísný trest, stejně jako za čarodějnictví (upálení, utopení apod.). Heretici byli trestáni přísněji než židé či muslimové, kteří měli spíše status jakýchsi hostů. Heretická hnutí se nejvíce šířila od 2. pol. 11. stol. v Itálii, Flandrech a hlavně v jižní Francii, odkud se šířila do dalších městských oblastí (Porýní): Kataři (albigenští), pikarti, valdenští, husité

IV. Města a obchod

předpoklady vzniku

demografické oživení v 11.století, rozšíření peněz, obchodu, měny -) oživení měst a jejich politická a ekonomická emancipace

privilegia – vymezení měst po právní stránce:  tvoří se svébytná sociální vrstva, svébytná kultura, města se stávají přirozenými centry výroby, obchodu, moci

Města vznikala také v procesu oddělení zemědělství a řemesla => město se stalo střediskem řemeslné výroby, sídlištěm, kde se koncentruje směna zboží => trhy. Některá města se ale zabývala také zemědělskou výrobou => řemeslnicko-agrární charakter: Každé město mělo své polnosti, postupně se stávají feudály - vlastní i vesnice, statky

pravidelný půdorys, čtvercová náměstí, půdu dostávala od panovníka - až 800 lánů od města, často byla posilována německými osadníky

způsoby vzniku měst

1.        návaznost na antickou tradici ( především v západní Evropě)

2.        povýšením – udělením městských práv stávajícím kupecko řemeslným osadám

3.        založení na  „zeleném drnu“ 1230 - 1303 - v Čechách vzniklo 50 královských a 200 poddanských měst

·         tzv. městská kolonizace – především na východě, provádějí němečtí kolonisté ( Pobaltí, Polsko, Čechy, Slezsko, Uhry, Sedmihradsko)

·         nutné předpoklady: dopravní spojení ( především řeka), hospodářské zázemí (dostatek vesnic v okolí pro odbyt a zásobování), vhodné podmínky k obraně

typy měst

královská: zakladatelem je král, lidnaté a velké, množství práv(feudál nesměl bránit poddaným odchodu do města po zaplacení tzv. vývozu).

• Horní města - chaotický vznik, nepravidelné, velice rychle vzniká zázemí,

• Věnná města - až na Mělník byla všechna na severovýchodě Čech (Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, …), když královna ovdověla, poplatky z těchto měst šli jí

• Komorní města - patřila královské komoře

poddanská: založena vrchností ( šlechta, církev), prakticky zakládá lokátor, uzavírá smlouvu s vrchností, na určený pozemek přivádí kolonisty – budoucí měšťany (př Havelské město) někdy se založení tzv. nepovede, původní sídlo je opuštěno a hledá se nové, často jen pár desítek km (Starý Plzenec – Plzeň),  menší než královská, méně práv ale soustředěné osídlení, obyvatelé nesvobodní – poddaní

• Města vlastněná církví - biskupská (Příbram, Pelhřimov), kapitulní (Zahrádka), klášterní (Kladruby)

Městská práva

• základní způsob vymezení města vůči okolí

• nejdůležitější privilegium královských měst, osobní svoboda vlastnictví → vyvázáni z poddanství, „městský vzduch osvobozuje“

                Nejdůležitější práva:

·          právo hradební, Právo mílové - původně se týkalo jen krčem a řeznictví, později všech řemesel kromě kolářů a kovářů( česká míle 9-11km), Právo várečné - pivo se vařilo v právovárečných domech, od 16. st. dochází k jejich slučování, Právo nuceného skladu - povinnost nabídnout své zboží při průjezdu městem (Ungelt), Osvobození měšťanů od cel a mýt - důležité pro řemeslníky, soudní – vlastní soudy, tržní – právo konat týdenní trhy ( pouze pro okolí) výroční ( přesahuje běžný okruh – nemá každé město)

Sociální diferenciace městských obyvatel

1. obyvatelstvo s plnými městskými právy

• vlastní dům, vykonává řemeslo, platí daně, povinnost hájit město

·         patriciát: kupci, nepočetná skupina ovládající moc ve městě, v 1 generaci velkorysí podnikatelé, velmi zámožní

·         Řemeslný lidJ: mistři – vlastní dům a dílnu, tzv. střední vrstva, bojují o samosprávu s patriciátem, prosazují se až v průběhu 15. stol.

2. bez plných městských práv: až 60% obyvatelstva( 1350-1500),

·          tovaryši, kvalifikovaní řemeslníci ( relativní sociální jistoty: smlouvy na celý rok

·          „chudina“-  nádeníci (přežívají ze dne na den, v případě hladomoru umírají mezi prvními)

·          „lidé na okraji“, vyloučení ze společnosti, kati, barvíři, blázni, žebráci, bandité, prostitutky

3. mimo městskou jurisdikci – šlechta, duchovenstvo, univerzity, cizinci (Židé, Němci, Italové,...)

vývoj správy ve městech

- rychtář: = fojt = judes) - veřejná a policejní správa, soudnictví, velitel vojska ve městě, neplatil žádné daně z pozemku, dostával 1/6 výnosu z pokut, držení rychty bylo buď dědičné nebo byla propůjčována zástupce vrchnosti

- městská rada:  sbor 12 konšelů(= radní = přísežní = ...)   sbor obecních starších – zprvu poradní orgán rychtáře  + purkmistr purkmistr = předseda městské rady - obvykle se za jeden rok vystřídalo na tomto postu všech 12 konšelů

- konflikt rada x rychtář → rychtář podřízen radě, stává se „policistou“ ( u nás 14-15.stol)

• Města se navenek reprezentovala radnicí - byla to nejlepší stavba ve městě

• Pravomoc panovníka zastupoval hejtman, který sídlil na městském hradě

• v některých částech Evropy vysoká míra nezávislosti (severní Itálie, Flandry, Hanza)

Cechy

charakteristika: sdružení řemeslníků jednoho odvětví Řídily se statuty (vazba na majetek.), kontrolují kvalitu, reglementace a regulace výroby určovaly ceny, sociální funkce: podpora členů, vdov v nouzi, časem pronikají i do politiky ( běžně 20-30 cechů ve městě, v Praze v roce 1400 - 90), vlastní znaky

organizace výroby: mistr (počet mistrů byl omezen) -  tovaryši(mladší řemeslníci, kteří usilovali o to stát se mistrem) – učni ( 2-3 výuční doba), pracovní doba v závislosti na světle ( v létě až 14 -17 hodin)

nerozšířenější a nejdůležitější textilní výroba ( hlavně soukenictví) , nejprestižnější řezníci, lokace řemesel viz ulice ( Řeznická, Soukenická, Celetná apod),

Dálkový obchod ve středověku

1.        Baltský obchod: ovládá hanza (sdružení německých kupců/ měst): základní tepna – Balt: výměna mezi Východem (Rusko – Novgorod, Pobalstí – Řád německých rytířů, Skandinávií (Norsko): export surovin: kůže, vosk, med, ryby, obilí (jeho váha postupně rostě) a Západem (Flandry, Anglie, západofrancouzské přístavy): export výrobků (především sukna)

2.        Středomořský obchod: ovládán severoitalskými republikami (soupeření benátek – kontakty na Egypt) a Janovem (Krym): improt luxusního orientálního zboží (v první řadě koření, ale i látky, kosmetika, barviva): permanenentní obchodní schodek Evropy (platí drahými kovy – především stříbrem, dále ostatní suroviny: dřevo, železo

Místní obchod: vymezen mílovým právem: stabilní – minimum výkyvů (stejný počet zákjazníků – předvídanvé chování zákazníků

V. Rolníci a zemědělství

Zemědělské techniky:

v raném středověku pouze primitivní obdělávání půdy (hák, rádlo, rýč), jednoduché osevní systémy (trávopolní – dvoupolní): velmi nízké výnosy. Zároveň: řídké osídlení/ množství lesů → rezervy v případě neúrody (→ méně časté hladomory)

vrcholný středověk: Agrární revoluce 11 . – 13. století: zlepšení osevních technik (trojpolní systém → zmenšení úhoru), zlepšení obdělávání půdy (pluh, lepší zápřah – místo jařma chomout, užívání koní k tahu) → vyšší výnosy (kolísají dle bonity půdy 1:3 – 1:8). Přetrvává extenzivní způsob výroby: „Bludný kruh středověkého zemědělství“: výnosy lze zvýšit pouze zvětšením plochy polí→ radikální úbytek lesů (v českých zemích ve 14. st. pouze 25% plochy státu jsou lesy) = ztráta rezerv → v případě neúrody hladomory

Právní postavení rolníků

raný středověk: znevolnění rolníků, ztráta vlastnických práv k půdě, závislost na vrchnostech, nesystematizované a proměnlivé povinnosti

vrcholný středověk: zlepšení právního postavení: emfyteutické/ zákupní/purkrechtní právo: rolník dědičně užívá vrchnostenskou půdu (vrchnostenská půda: dominikál – v.p. v užívání vrchnosti, rustikál – půda dědičně užívaná rolníky), fixace povinností vůči vrchnosti (naturální dávky, peněžní dávky, nucená práce – robota)

povinnosti rolníka: A) vůči státu/panovníkovi – berně, B) vůči vrchnosti, C) vůči církvi (desátky): celkem ani ne 1/3 rolníkových příjmů

VI. Umění středověku

Rané křesťanské umění

vyrůstá z antických vzorů – katakomby – nový obsah starým formám: motiv dobrého pastýře (dříve Orfeus – Ježíš), symbolismus/ alegorie: charakteristický pro celý středověk: množství významů zobrazovaného

Předchůdci románského umění

• 5. - 8. st: přetrvávají tradiční římské postupy (baziliky: původně světské stavby)

• 8. st.: karolinská renesance: obnova vzdělanosti elit (nikoli neprivilegovaných), specifická interpretace římských vzorů

• 10. st.: otonská renesance: předznamenává románskou kulturu

střetávání různých estetických tradic: spěje k syntéze (v rámci románského umění)

·          Orient/ Byzanc: hieratický princip zobrazování (velikost není závislá na skutečné perspektivě, ale na společenském významu zobrazovaného)

·          „barbarská“ tradice: Skytové, Keltové – později Irové, Germáni: zvěrný styl, soustředění na ornament: projev empirismu

·          klasické (antické) umění: naturalismus, realismus: projev racionalismu

Románské umění

10. - 12. století: užívání kamene: především církevní stavby (důležitá úloha benediktinů)

navazuje na tradice římské architektury

typické prvky: valená klenba, půlkruhový oblouk, sdružená okna – nepříliš velká, silné stěny (někdy až několik metrů)

typy staveb:

rotundy (sv. Jiří na Řípu, sv. Kateřina ve Znojmě), baziliky (sv. Jiří na pražském hradě, strahovský klášter, Tismice u Českého Brodu), Juditin most (12. st.): ponuré masivní stavby, komplexy klášterů: Cluny (10. st.- nová  obroda řádového života), domy: v českých zemích především staré město pražské, první hrady: zpočátku pouze dřevěné jednoduché stavby ohrazené palisádou, 10/11 st – stavba prvních kamenných hradů. české země - už od 10. st. „po římském způsobu“. Pražský hrad: romanizovaný v 12. st.

Výtvarné umění: syntéza ornamentu a realismu, geometrizace zobrazovaného, symetričnost: expresivita. Strnulost schematismus, sochy: většinou výzdoba chrámů, polychromie, nástěnné malby: středověké „komiksy“, Knižní malba: iluminace: schematismus (nikoli individuální rysy a přesné napodobení skutečnosti):          

Gotické umění:

pojmenování výrazem pohrdání italských intelektuálů 15. století barbarským uměním severských „Gótů“ (závist, že nepochází z Itálie)

1130: Francie (Saint-Denis) – rozšíření po celé Evropě (vyjma Itálie)– až do konce 15. st.: důležitá úloha cisterciáků

Obecná charakteristika

• autentický výraz středověké zbožnosti: nenavazuje na antiku: touha po Bohu – směřování vzhůru – princip vertikality: prosvětlenost, otevřenost prostoru („Bůh je světlo“). Nástup nového teologického myšlení: nová interpretace křesťanství: ne strach/ trest/ ponurost/ autorita, ale láska/ vstřícnost/ kooperace/ blízkost Boha. --) Mění se také zbrazování Krista: nikoli jen Kristus samovládce, ale též Kristus trpící         

• oslabování symbolismu a abstrakce – nástup realismu

srovnání s románským slohem: porušování románské symetrie: Průčelí katedrál, odlišný přístup k zobrazování přírody: románský sloh – geometrické obrazce, gotika – respekt k přírodě, postavy: románský schematismus x gotická přirozenost:

základní prvky: lomený oblouk (ruce sepjaté v modlitbě) – umožňuje žebrovou klenbu, snaha po odhmotnění/odlehčení + růst velikosti zdí →  nutnost opěrného systémů pilířů, žebrová klenba: - kvalitnější než klenba křížová (používaná v románském umění): užití lomeného oblouku a vyztužení klenby „žebry“: - lépe se konstruuje – umožňuje zaklenutí velkého prostoru: úzké, štíhlé stavby, velká okna: („Bůh je světlo“)

katedrály:

·          právní definice: sídlo biskupa, architektonická d.: několikalodní kostel s vysokým chórem kolem něhož probíhá ochoz lemovaný kaplemi

·          předobraz božího království, velké obrazové učebnice (nástěnné malby): Notre Dame, Chartres, Kolín n. Rýnem, sv. Vít, Bauvais

·          bohatá sochařský výzdoba, barevná okna (vitráž, Rozety)

·          množství symboliky: hala: jednolitý prostor (kněžiště na úrovni podlahy): rovnost lidí před Bohem

Hrady: od 10. století rozvoj pevnostní architektury (v souvislosti s rozpadem centrální moci a nástupem feudální dezintegrace), vrchol v době křížových výprav: Krak de Chevaliers v Palestině, nejstarší hrady v českých zemích z 12. st.: Přimda, ve 13. století stavba královských i šlechtických hradů, postupný vývoj: přechodné, s obvodovou zástavbou, francouzský kastel, bergfritový typ, donjon    

Výtvarné umění:

• nástup realismu a smyslové zkušenosti: výzdoba chrámů: kaple sv. Kříže na Karlštejně: mistr Theodorik

• 4 významy výtvarného díla:

- základní – historický: ztvárnění určitého srozumitelného jevu)

- morální: odkazuje k hlavním zásadám křesťanského chápání života

- jinotajný/ alegorický

- teologický: námět díla i jeho zpracování se podílejí na plánu boží prozřetelnosti

VII. Vzdělanost ve středověku

Situace raného středověku

rozpad antického impéria – jedinou nositelkou vzdělanosti církev – pokles vzdělanosti a civilizovanosti – literatura se přizpůsobuje orální tradici: Řehoř I. (590 – 604):                                                                                                 

Patristika: nauka o otcích

1.        období církevních myslitelů raného středověku: snaha o nové vymezení člověka vůči světu

2.        produkt antického myšlenkového světa, jehož formám dávají nový obsah

3.        Origénes (184 - 254), Tertulianus(150/155 – 222), Aurelius Augustinus (356 - 430)

Podoby vzdělání v raném středověku

Boethius (480-524): filozof a politik na dvoře Theodorika, popraven: syntéza antické filozofie a křesťanství: Útěcha filozofie

důležitost latiny: řeč vzdělanců, na klasických textech se učí noví "literáti" – oceňování formy před obsahem (u klasiků):                              

sedmero svobodných umění: Cassiodorus, antický koncept vzdělání

trivium: gramatika, rétorika, dialektika (=logika). Důležitost gramatiky – umožňuuje systémové uvažování: klasifikace, kategorizace. Logika – ryzí abstrakce, rétorika méně důležitá (důležitější než výřečnost je v politice síla)

kvadrivium: aritmetika, geometria, astronomie, hudba

kláštery: ostrůvky vzdělanosti v moři negramotnosti

·          scriptoria, knihovny: přepisy knih: především hagiografie, Moralia, kázání, dále Bible, zpěvníky ("trvalky")

·          školy (krom klášterních i biskupské): především pro reprodukci kleriků, laikové většinou negramotní

nástup univerzit

• oživení měst – vyšší potřeba vzdělaných lidí (především v Itálii, později Francie) – rozvoj/ laicizace vzdělanosti

• 12. století – formování společenství učitelů a žáků i mimo klášterní školy – v městském prostředí: ve 12/13. st.- udělování privilegií ze strany státu a církve- univerzity – obecná očení

• formálně církevní oragnizace, ve skutečnosti autonomní: mocné právní subjekty: zasahují i do politického dění (intelektuální autority) – někdy třetí pilíř moci (vedle regnum a sacerdotium i studium) – obzvláště v době schizmatu

• studují všichni kdo mají předpoklady (bohatí i chudí)

11. století – Salerno (lékařství), 12. st: Bologna (právo), Sorbonna, Oxford, 13. st. - Salamanca,  r. 1346: cca 30 univerzit v Evropě, 1348 – UK: nejstarší ve Stř. Ev.

Organizace univerzit

4 fakulty: nižší: artistická: sedmero svobodných umění: „přípravka“: absolventi=bakaláři, vyšší: právní: studium římského práva a práva kanonického (doktor obojího práva), lékařská: základem antické poznatky: Galénos: absence experimentu, teoretická výuka, teologická: nejnáročnější vzdělání: trvá i řadu let

Lidé na univerzitě: univerzitní hodnostáři: voleni: rozsáhlá samospráva: učitelé-docenti, studenti-scholares: volí své představitele: rektor, děkan,   absolventi: bakaláři, magistři, doktoři

Organizace studia

Formy výuky: četba textu + komentář. Postupně je student uváděn do složitějších problémů

rozdělení studentů: „národy“ (nikoli v moderním symslu jazykového vymezování, ale teritoriálně: „basvorský“, „saský“ v Praze, „německý“ v Paříži), rozsáhlá akademická výuka: Peregrinatio academica: putování studentů i mistrů – rozsáhlá výměna myšlenek, absence byrokracie

cíle výuky: obhájit svůj názor v disputaci/ diskusi. Závěry ke kterým student došel logicky

Scholastika

11. století: objevení Aristotela: arabské překlady – zmna statutu filozofie: už ne pouze dialektika (procivčování úsudku)  ale samostatné úvahy: nikoli pouze víra – ale pochopená víra: racionalizace víry: snaha po rozumovém pochopení náboženství – užití Aristotelské logiky v interpretaci - volnější interpretace písma

Tomáš Akvinský (+1274): podřízení rozumu víře, dogna nadřazeno spekulaci, rozum nepřímo dokazuje dogma

důležitá úloha řádů: dominikáni (inkvizice), františkáni (na pomezí hereze)

Spor o univerzálie. Pojmy/ všeobecniny

·          realisté: pojmy reálně existují

·          nominalisté: pojmy jsou pouhá jména

·          spory mezi nimi zaměstnávají intelektuály celý středověk (až do 15. st.)

Mystika

snaha nahradit rozumové spekulace o bohu osobním vztahem k Bohu. Proti smyslovému a racionálnímu poznání kontemplace/meditace

·          mistr Eckhart (+1328)

·          Bernard z Clairveux (+1153)